Náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by poškozenému vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v období rozhodném pro vyměření důchodu.
Ztráta na důchodu vzniká tím, že poškozený pobírá dávky důchodového zabezpečení v nižší částce, než jaká mu náležela při vyměření důchodu se započtením částek, jaké pobíral z titulu náhrady za ztrátu na výdělku. Z toho plyne, že nárok na náhradu za ztrátu na důchodu má jen ten, kdo pobíral rovněž náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu vzniká poškozenému nikoliv již okamžikem, kdy u něj byly splněny předpoklady pro vznik nároku na starobní důchod, nýbrž až skutečným odchodem do důchodu. Tímto okamžikem mu zároveň – jakožto poživateli důchodu – zaniká nárok za náhradu za ztrátu na výdělku; dalším zdrojem jeho příjmu již není výdělek z pracovní činnosti, příp. dávky a částky, které jej nahrazují, nýbrž přiznaný důchod.
