Ztížením společenského uplatnění se rozumí odškodnění za nepříznivé důsledky (poškození zdraví) pro další životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro splnění jeho životních úkolů a cílů. Nejde tedy jen o viditelné poškození (zohyzdění), jde tu rovněž o omezení možnosti např. volby povolání, volby životního partnera a dalších způsobů osobního uplatnění, o omezení možnosti účastnit se kulturní a sportovní činnosti, popřípadě omezení možnosti jiného společenského uplatnění.
Náhrada za ztížení společenského uplatnění vyjadřuje především ztrátu či omezení dosavadních schopností poškozeného uplatnit se v těch formách společenského života, které slouží rozvoji jeho osobnosti. Mezi ně v oblasti pracovní aktivity patří i výběr a příprava na povolání či výkon dosavadní profese. Proto se zohledňuje omezení či ztráta předpokladů, které poškozený měl pro další uplatnění v tomto směru, přičemž výše výdělku či jeho snížení následkem poškození zdraví není rozhodující.
Rozhodnutí o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění vychází ze srovnání schopností a možností poškozeného vzhledem k jeho zdravotnímu stavu před a po zranění. Musí proto být založeno na srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození, a na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny jeho předchozí možnosti.
Vždy je třeba zhodnotit, jak konkrétně se projevily trvalé následky zranění v jednotlivých sférách života poškozeného a nakolik jsou omezeny či ztraceny jeho možnosti společenského uplatnění v porovnání s předchozím rozsahem a kvalitou jeho uplatnění. Rovněž věk, v němž došlo k poškození zdraví, je jedním z významných faktorů, zejména při úvaze o zvýšení základního hodnocení.
Již zmiňovaná vyhláška č. 440/2001 Sb. sice – na rozdíl od předchozí právní úpravy (vyhláška. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – nestanoví jako jedno z hledisek, zda poškozeným je muž či žena. To ale neznamená, že by tuto okolnost nebylo možno zvážit v konkrétním případě při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Rámec výše odškodění upravuje výše zmíněná vyhláška ve svých přílohách č. 2 a v příloze č. 4 je uvedeno bodové ohodnocení diagnóz z povolání.
Snížení výdělku se odškodňuje v rámci náhrady za ztrátu na výdělku, zatímco náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňují omezené možnosti seberealizace a společenského uplatnění ve vztahu k výkonu určitého povolání (profese). Odškodněním za ztížení společenského uplatnění se proto nemohou kompenzovat ztráty na výdělku. V náhradě ztížení společenského uplatnění se nehodnotí ani ta skutečnost, že poškození zdraví zanechalo takové následky, že výkon zaměstnání je u poškozeného spojen s vynaložením zvýšeného úsilí, jímž musí překonávat obtíže vyvolané nepříznivým zdravotním stavem). Tato skutečnost se zohledňuje při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku.
I když se při hodnocení trvalých následků zranění přihlíží i k jejich předpokládanému vývoji, není vyloučen vznik dalšího nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, jestliže se výrazně zhoršil již ustálený zdravotní stav, popřípadě se projevily další následky v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně ani nemohly být předvídané. V důsledku původní škodní události tak může výjimečně vzniknout další nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, samozřejmě jen za předpokladu, že nově vzniklé nepříznivé následky jsou v příčinné souvislosti s původním poškozením zdraví. V takovém případě se při úvaze o výši náhrady vychází ze srovnání současných možností poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti se stavem před tímto zhoršením, nikoliv se stavem před úrazem. Jde totiž o odškodnění nového nároku, jenž spočívá právě ve zhoršení (změně) zdravotního stavu poškozeného a důsledků z toho vyplývajících pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb oproti stavu před tímto zhoršením.
Pokud by škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě (stejně jako u bolestného, ve zvláště výjimečných případech může odškodnění ještě více zvýšit soud, svoji nezastupitelnou roli v tom, o kolik to bude, samozřejmě hraje i advokát poškozeného!).
Vzhledem k tomu, že právní úprava nemůže zcela postihnout veškerá specifika jednotlivých případů, je do vyhlášky vtělena moderační kompetence soudu, který je oprávněn náhradu při ztížení společenského uplatnění ve zvlášť závažných případech zvýšit, a to i nad hranici bodů stanovenou znaleckým lékařským posudkem.
