Pan XY jako spolujezdec ve vozidle řízeném jeho přítelkyní S. J. utrpěl při autonehodě vážná zranění s trvalými následky (ochrnutí dolních končetin, stálé bolesti, inkontinence) s nepříznivou prognózou dalšího vývoje. Pan X.Y se žalobu domáhal zaplacení měsíční renty ve výši 14.580 Kč z titulu ošetřování a pomoci nesoběstačnému stěžovateli, kterou prováděla S.J. a její matka.
Nejvyšší soud v dané věci rozhodl tak, že nárok poškozeného ani osob o něj pečujících na požadované plnění není dán, protože zákonná úprava náhrady škody na zdraví zakládá pouze nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného a nikoli zajištění pomoci při životních úkonech či zabezpečení chodu jeho domácnosti.
Pan XY se v této věci obrátil na Ústavní soud, který se neztotožnil s rozsudkem Nejvyššího soudu a vynesl nález, ve kterém judikoval, že v této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost zásadě odškodnění utrpěného porušení ústavně zaručených práv, které má být úplné. Pojem skutečné škody je tak nutné vykládat v extenzivním smyslu, tedy mimo škody na zdraví, která se přímo projevila, je nutné zahrnout i všechny ostatní náklady, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a způsobenou škodou na zdraví. Je proto nutno konstatovat, že uplatněný nárok na zaplacení renty na hrazení ošetřování a pomoci poškozené osobě je samostatným nárokem, který lze uplatnit v rámci náhrady škody na zdraví, a to jako nárok na náhradu skutečné škody, materiální újmy. Ústavní soud tak uznal nárok pana X.Y. na zaplacení měsíční renty a rozsudek Nejvyššího soudu zrušil.
