Žalobce pan X.Y. zaměstnaný jako strážník městské policie v roce 2006 utrpěl pracovní úraz, pro který byl v pracovní neschopnosti a následně na základě lékařského posudku převeden na práci bezpečnostního technika. Po určité době byl opět „uznán schopen původní práce bez omezení“, a znovu tak začal vykonával práci strážníka, a to až do roku 2009.
V květnu roku 2009 však lékař pana X.Y. vystavil novou „lékařskou zprávu“, podle níž žalobce „není a ani v budoucnu nebude schopen venkovní pochůzkové služby“.
Žalovaný – zaměstnavatel pana X.Y. mu dal výpověď z pracovního poměru. Pracovní poměr účastníků skončil dnem 31.8.2009. Žalovaný uznal svoji odpovědnost za škodu při pracovním úrazu, pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti stanovil v souladu s zákoníkem práce platným do 31.12.2006 žalobcův průměrný měsíční výdělek před vznikem škody ve výši 29.141,- Kč a ztrátu na výdělku vypočetl ve výši 5.067,- Kč, neboť od průměrného výdělku žalobce před vznikem škody odečetl průměrný výdělek ve výši 24.074,- Kč odpovídající „profesi úředník, referent, administrativní pracovník, informátor“, kterou je žalobce schopen vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil a odvolával se na znění „nového“ zákoníku práce zákonem č. 262/2006 Sb účinného od 1.1.2007, podle kterého za jeho výdělek po pracovním úrazu považuje výdělek ve výši minimální mzdy.
Případ pana X.Y. se dostal až k Nejvyššímu soudu, který ve svém rozsudku judikoval, že právo zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) z důvodu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, které vzniklo počínaje dnem 1.1.2007, se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., i když k pracovnímu úrazu došlo v době do 31.12.2006 a i když v té době měl zaměstnanec právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, které později zaniklo.
Ústavní soud tedy uzavřel, že případ pana X.Y., jemuž právo na náhradu ztráty na výdělku vzniklo v roce 2009 se řídil „novým zákoníkem práce“. Ztráta na výdělku tak byla vypočtena podle tohoto zákona, pro pana X.Y. tedy příznivěji.