Stal se Vám pracovní úraz? Trpíte nemocí z povolání? Nebojte se po svém zaměstnavateli požadovat odškodnění, na které máte nárok.Každý zaměstnavatel je na takovou situaci ze zákona pojištěn a Vaše odškodnění tak hradí pojišťovna a ne zaměstnavatel „ze svého“.

V případě, že zaměstnanec utrpí pracovní úraz (či se u něho objeví nemoc z povolání), hraje zaměstnavatel nemalou úlohu v celém procesu odškodnění takového zaměstnance. Někteří zaměstnavatelé si to sice neuvědomují, ale v případě pracovního úrazu (i nemoci z povolání) je stíhá několik povinností, které musí v takto nastalé situaci splnit. U pracovního úrazu to je zejména povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, vést v knize úrazů evidenci všech pracovních úrazů, vyhotovit záznam o úrazu (v případě, že následkem pracovního úrazu je pracovní neschopnost zaměstnance delší jak 3 kalendářní dny nebo v případě smrtelného pracovního úrazu), jedno vyhotovení záznamu o úrazu předat postiženému zaměstnanci (v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům), oznámit úraz příslušným orgánům (pojišťovna, inspekce práce apod.), přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů atd. U nemocí z povolání to pak je zejména povinnost vést evidenci těch zaměstnanců, u nichž byla zjištěna nemoc z povolání, která vznikla na jejich pracovišti a povinnost odstraňovat a minimalizovat faktory vedoucí ke vzniku nemocí z povolání.

Ačkoliv zákon konstruuje průběh odškodnění postiženého zaměstnance takovým způsobem, který určuje roli zaměstnavatele jako toho, kdo má povinnost pracovní úraz prošetřit, odškodnit a uplatnit nároky z pracovního úrazu u pojišťovny, je aktivní úloha zaměstnance v průběhu tohoto procesu zcela nezastupitelná. Zaměstnanec má nárok na odškodnění vůči zaměstnavateli, nikoliv vůči pojišťovně a zaměstnavatel má zase právo, aby pojišťovna hradila místo něho. Je proto nutné, aby při uplatnění příslušných nároků na odškodnění zaměstnavatel a zaměstnanec spolupracovali (zaměstnanec např. zaplatí poplatek u lékaře, na jehož úhradu má nárok, ale zaměstnavatel to neví a pojišťovně požadavek na proplacení nesdělí). Jedině tak totiž mohou být oba nakonec spokojeni – zaměstnanec bude za pracovní úraz náležitě odškodněn a zaměstnavatele to nebude nic stát – odškodnění za něj zaplatí pojišťovna.

Všichni zaměstnavatelé jsou totiž ze zákona pojištěni proti odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Na základě tohoto pojištění pak má zaměstnavatel nárok, aby za něho příslušná pojišťovna nahradila škodu, která zaměstnanci vznikla při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to v rozsahu, v jakém zaměstnavatel za tuto škodu odpovídá podle zákoníku práce. Toto pojištění pokrývá i případy pracovních úrazů, které utrpí zaměstnanec, jenž pro zaměstnavatele pracuje na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnost. Zaměstnavatel tedy v případě, kdy dojde k pracovnímu úrazu (či nemoci z povolání), tuto skutečnost sdělí příslušné pojišťovně a pokud se, mírně zjednodušeně, nedopustil žádného protiprávního jednání, které by se vznikem pracovního úrazu (škody) souviselo a pokud poskytne pojišťovně všechny předepsané informace, má právo na to, aby postiženého zaměstnance místo něj odškodnila právě pojišťovna. Právě kvůli neznalosti této skutečnosti ze strany některých zaměstnavatelů a jejich nedůvodného strachu z toho, že zaměstnanec bude odškodněn z jejich peněz, dochází bohužel ještě poměrně často k tomu, že odmítají pracovní úrazy zaměstnanců řešit, a ti pak mohou být zcela nesmyslně kráceni na svých právech.