Ztráta na výdělku, jejíž náhradu přiznává zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v případě škody na zdraví, je zvláštní majetková újma. Tato ztráta se uhrazuje, pokud již nebyla uhrazena nemocenskými dávkami nebo invalidním důchodem. Předpokladem je, že došlo ke ztrátě na výdělku nikoliv jen k omezení pracovní způsobilosti. Rozeznáváme ztrátu na výdělku po (i) dobu pracovní neschopnosti a (ii) po skončení pracovní neschopnosti. Jedná se o samostatné dílčí nároky, které vznikají nezávisle na sobě a samostatně se promlčují. Ztráta na výdělku se zpravidla stanoví měsíční částkou, která se do budoucna hradí měsíčně opakujícím plněním (rentou). Částky ztrát na výdělku, které se již staly splatnými, se uhrazují úhrnnou částkou. Platná úprava občanského zákoníku umožňuje ovšem taktéž dohodu o jednorázovém vypořádání budoucích nároku. Náhrada za ztrátu na výdělku se od 1.1.1993 považuje za příjem ze závislé činnosti a podléhá dani z příjmu.
Ke vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku dochází tehdy, když následky poškození zdraví se projeví v majetkových poměrech poškozeného snížením jeho výdělku nebo jeho úplnou ztrátou. Tudíž nestačí jen snížení pracovní způsobilosti poškozeného, neboť to samo o sobě není majetkovou újmou.
Jestliže dojde k podstatné změně poměrů, která odůvodňuje změnu úpravy ztráty na výdělku, lze se domáhat takové změny i u soudu. Musí jít o trvalou a podstatnou změnu stavu oproti původnímu rozhodnutí, a to především o změnu na straně poškozeného. V řízení o změně rozhodnutí však nelze přezkoumávat správnost původního rozhodnutí o náhradě za ztrátu na výdělku.
Náhrada za ztrátu na výdělku představuje rozdíl mezi výší výdělku poškozeného před škodní událostí a výší jeho příjmu po dobu pracovní neschopnosti. Vychází se přitom z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval, při zohlednění výše nemocenské dávky, vyplácené po celou dobu trvání pracovní neschopnosti. Tudíž od průměrného výdělku před poškozením je nutno odečíst nemocenské dávky vyplacené poškozené osobě.
V obou případech náhrady za ztrátu na výdělku, tedy po dobu a po skončení pracovní neschopnosti se vychází z průměrného výdělku, jakého poškozený dosahoval před poškozením. Vypočítává se z hrubé mzdy nebo platu, zúčtované k výplatě v rozhodném období, a z doby odpracované v tomto období. Rozhodným obdobím je zpravidla předchozí kalendářní čtvrtletí. Pokud nelze průměrný výdělek určit způsobem výše popsaným, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. Lhůta, od které běží promlčení, je dána, až poslední vyplacenou nemocenskou dávkou, jelikož až od té doby poškozený může přesně určit výši náhrady.
