Jde o jeden z dílčích nároků na náhradu škody na zdraví. Hradí se v rozsahu, v jakém je dána odpovědnost škůdce. Nejde o jakékoliv výdaje vynaložené v souvislosti s léčením následků poškození zdraví, neboť zákon právo na jejich náhradu výslovně vztahuje jen na náklady účelně vynaložené, tedy takové, které slouží k obnovení zdraví nebo alespoň ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného (např. náklady na rehabilitaci, náklady na pečovatelskou službu, náklady na regulační poplatky, náhrada jízdních výdajů při cestě do zdravotnického zařízení, parkovné, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náklady na speciální zdravotnické pomůcky atd.). Není však podmínkou, aby tohoto stavu bylo skutečně dosaženo. Z hlediska důvodnosti nároku na náhradu nákladů léčení je proto podstatné, zda vynaložené náklady sloužily k léčení následků újmy na zdraví způsobené škůdcem a zda byly vynaloženy účelně.
Jde o náklady na doplňky léčby, na rehabilitaci, na nákup léčebných či ortopedických pomůcek, na dietní či vydatnější stravu, na výpomoc v domácnosti a na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti, jakož i náklady nejbližších příbuzných poškozeného spojené s návštěvami nemocného v nemocnici; musí jít o náklady prokazatelně vynaložené. Náklady léčení se hradí i tehdy, jestliže úraz měl za následek smrt poškozeného.
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením, jejichž náhradu lze požadovat, jsou samozřejmě jen výdaje, které nejsou kryty všeobecným zdravotním pojištěním (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění). Jsou to jednak náklady na zdravotní péči poskytovanou za plnou či částečnou finanční úhradu pacienta a jednak náklady zdravotní péče u osob zdravotně nepojištěných.
Ovšem i náklady zdravotní péče, které zdravotní pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění zdravotnickým zařízením za léčebnou péči o poškozeného, mohou být vymáhány na tom, kdo svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil poškozenému újmu na zdraví, a to podle § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Je jím založen nárok zdravotní pojišťovny vůči třetím osobám na náhradu vynaložených nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči poškozenému, který je jejím pojištěncem (jde ovšem o regresní nárok).
Právo na náhradu nákladů na léčení má ten, kdo je vynaložil. Dle občanského zákoníku není rozhodný vztah toho, kdo náklady vynaložil, k léčené osobě nebo k osobě, jež na následky poškození na zdraví zemřela; může jít i o více osob, které tyto náklady vynaložily. Kromě poškozeného to mohou být jiné osoby, které vlastním jménem mohou uplatnit tento nárok proti škůdci. Jde o jejich přímý nárok.
Rovněž zdravotnické zařízení, které poskytlo zdravotní péči tomu, kdo nebyl zdravotně pojištěn, může mít podle občanského zákoníku právo na náhradu vynaložených nákladů a provedených výkonů, které mu nebyly poškozeným uhrazeny, a to v tom rozsahu, v jakém škůdce za škodu na zdraví poškozeného odpovídá.
